Mám s prací PPP ty nejhorší zkušenosti. Jako učitelce mi opakovaně odmítli pomoc, supervizi, konkrétní radu, jak postupovat, jen kecy-mecy. Psycholožka chodila do školy, že jako kdo chce, tomu bude pomáhat. Když jsem za ní přišla, popsala problém, tak mi vždycky řekla: "No, vidíte, paní učitelko, to jste to celkem výstižně popsala, to jste šikovná." "A co mám tedy dělat?" "No, to víte, to je těžké." "To vím." "Nashledanou a kdybyste zase něco potřebovala, ozvěte se."
Jako matky se mě vždycky zeptali, jaký papír chci, jestli odklad/neodklad, IVP..blabla. Kromě jednou, jenže to už je dlouho, kdy z poradny přišla možnost chodit na nápravu a náprava byla velmi účinná, dělala ji tam paní učitelka-speckařka, dávno v důchodu. Místo ní tam není nikdo. Když jsem řekla, že bych chtěla posoudit školní zralost vzhledem k situaci srozumitelně nemluvícího, ale jinak celkem prosperujícího dítěte, řekli mi: "No, to je těžké, rozhodněte si to, jak chcete." "Jaké má dítě IQ?" "No, to my vám nemůžeme takhle říct, ale je spíš chytré." To jsme taky věděla i bez nich.
Mně poměrně těžkou dyslexii odhalil až profesor na konzervatoři, všechny děti to po mně podědily. Poradna dala hraniční dyslexii, protože děti jsou chytré.
V posledních letech ve škole zprávy z PPP už neměly vůbec žádný konkrétní obsah, jen poskládané odstavce asi trojího typu. Zjevně nad tou zprávou už vůbec nikdo nepřemýšlel.