Máme se skvěle. Maminka od táty, byla od 4 let sirotek a sloužila u sedláka za bydlení a stravu. První boty dostala v 10 letech, bylo to v Beskydech. Když se babička se vdala, děda jezdil každý den na kole asi 15 km do fárat do dolu, byl havíř, po práci jako přivýdělek chodil kopat studny. Babička sama pálila cihly a stavěla domek. Jedna dcerka jim umřela na záškrt, neměli na doktora, to musel být hrozný zážitek, babička se s tím nikdy nevyrovnala, měla potom další čtyři děti. Maminka od mamky měla od dětství těžké astma, jak nemohla nic moc dělat, hodně četla, byla vzdělaná. Vzala si vdovce se šesti dětmi a odstěhovala se za ním do hor na samotu. Měla další tři děti, léčba žádná, práce hodně, všechno si museli obstarat, málem tam umřela. Mamka to měla do školy 8 km pěšky, v zimě bydlela u tety v údolí, protože to ve sněhu nešlo. Když jí bylo 15, odstěhovali se do města, to se jim ulevilo. Myslím, že si vůbec nemáme na co stěžovat, ani teď, když se musíme trochu omezit.