Dobře, vzdávám se, je pravda, že nemám zinventovány postele v naší bývalé chalupě a když vezmu v úvahu jen své vzpomínky, je pravdou, že za mého dětství chalupa měla manželskou dvojpostel, rozkládací "otoman" a jednu válendu. Pokud bych to brala jako výchozí nábytek dětství mé mámy (což už je generace po té bídě z 30. let) znamená to, že chlapečci - matčini bratři (2) museli spát spolu na tom otomanu.

A je fakt, že my coby víkendové děti do 10 let (70 léta) jsme spávaly taky na jedné válendě (rozšířené o takovou jakoby zápražní lávku přikrytou dekou, hrozný).

Ale zase nebylo vůbec běžné, aby rodičové hodili ratolest mezi sebe, já to nikdy nezažila, naše dítě s námi spávalo do 10 (mělo vlastní postel samozřejmě)