Je pravda, že nám ty vzpomínky připadaly neuvěřitelné. Dědeček jich měl, zahrnovaly bosé nohy, cesty do školy přes les. Je teda pravda, že šel (pěšky) do učení a to cca 90 km.

Zajímavá je moje babička (ročník 1905), ta byla dcera bohatého měšťana, ale byla odložená na ves k sedlákům poté, co jí umřela maminka, aby "nepřekážela", měla zřejmě finanční podporu, takže vystudovala, ale jako správný rebel si vzala nejchudšího chalupníka (před válkou).
Za války byl děda jako zedník totálně nasazenej do Drážďan, vzpomínal, jak se báli za náletů. Babička zase vzpomínala, jakou měla s dítětem strašnou bídu. Z druhé strany si jako paní řídící místní školy držela pomocnici v domácnosti, možná to byl sociální počin

Škoda, že všichni umřeli než nám to všechno povyprávěli