Barbar,

40 příkladů najednou v listopadu 1. třídy najednou průměrný prvňák neusoustředí.

U nás na škole jsou učitelky všelijaké, ale i ty nejklasičtější z nejklasištějších dávají v první třídě maximálně 8 příkladů při přepisu a do 20 příkladů při doplňování výsledků.

Pro prvňáka je taky hodně velký rozdíl počítat bez psaní a s psaním, i když jen výsledků. Ten proces je podobný, jako když máš řešit příklad, početně sice primitivní, ale zadaný slovně v cizím jazyce, přičemž místo čísel musíš psát ta slova. Dítě se teprve učí matematický jazyj, čísla a znaménka jsou pro ně jako nová slovíčka.
Když se dítěte zeptáš, kolik je tři a dva, většinou těch pět odpoví do pár vteřin. Když má příklad napsaný, tak si nejprve ty nové značky (čísla) musí převést do jazyka, který zná, pak musí identifikovat početní operátor a uvědomit si, jestli má dávat dohromady nebo ubírat, pak teprve začne počítat, výsledek musí zase převést do znaku, a ten zvládnout napsat.
Pokud navíc skutečně počítá, tedy vybavuje si počet, případně si ho nějakým způsobem znázorňuje, proces se prodlužuje. Proto je později výhodnější, když si děti tyto jednoduché spoje pamatují, ale je nemyslitelné očekávat to na začátku první třídy. A z mého pohledu je i špatně to v tuto chvíli vyžadovat, protože pozdější obtíže v matematice se většinou odvíjejí od nedostatečně utvořené představy o počtu a čísle.
Takže doporučuju vyzkoušet si, jak dlouho ti bude trvat vypočítat a slovy zapsat příklad:
fünfundzwanzig plus zweiundsiebzig
nebo
twenty-five plus seventy-two
nebo
sedmdesát pět plus dvacet dva

Pro otestování únavnosti je fajn si takových příkladů napsat (nechat od někoho napsat) třeba dvacet. Samozřejmě namíchat sčítání a odčítání.

Jo a doporučuju míchat více jazyků, to zhruba odpovídá tomu, když se průměrný prvňák teprve učí i číst, i čísla v matematice, i psaní.