Tak Barbar žádná absolutní spravedlnost neexistuje.
A je to hlavně otázka jejího vnímání.

Tak třeba:
Já se nikdy na základce nemusela učit téměř nic, prostě mi to šlo, zejména matika, prostě mi to naskakovalo v hlavě "samo". ani tu násobilku jsem se nemusela učit.
A už tehdy mi to vlastně nepřišlo spravedlivé, že já pro jedničku nemusím hnout prstem, kdežto kamarádka se i na dvojku fakt nadře.

Je to spravedlivé ?

Já chápu že se hodnotí znalosti, ale hodnocení by mělo zahrnovat i posun, vývoj, snahu. Ale to bohužel některým učitelům dost uniká.