Půlko,

mo rozpoznání slovních druhů a pádů je dost zásadní pro zvlýdnutí toho základního pravopisu...

Nejde moc vysvětlit dítěti proč se jednou píše supy a jindy supi a jindy supí, pokud nerozezná podstatné jméno od slovesa. A zatím stále vede názor, že právě pravopis by lidi zvládat v běžném životě měli .

To, že se slovní druhy dají naučit i jinak, než číslováním slov, a hlavně, že se dají krásně naučit současně s rozvíjením čtenářské gramotnosti a s rozvíjením komunikačních dovedností a slohu, a že se to nedělá, je věc druhá.

A naučit se vnímat druhy slov nebo pády je pro děti ve třetí třídě podobně náročné, jako sčítat trojciferná čísla. Pro většinu to není až taková brnkačka, jak by se někomu mohlo zdát, zejména přechod přes desítku a stovku jim při nedostatečně utvořené představě o čísle dá zabrat.

Násobilku 7 a 8 občas zmotají i velmi nadprůměrné děti klidně i na druhém stupni a vůbec jim nepřijde divné napsat, že největší společný dělitel čísel 63 a 81 je 6 . A to tu násobilku používají pět let. Stačí změna situace a rázem naučené jako by nebylo, chvíli trvá, než jim ta souvislost dojde. Ve druhé třídě je čas tak akorát na to si k násobilce čuchnout, ve třetí si znovu uvědomit, že něco takového je a teprve od čtvrté se dá začít mluvit o nějaké aplikaci. Pak ji dva roky používají víceméně jednocestně, takže když jim pak v šestce nabídneš opačný pohled, mají pocit, že mluvíš čínsky .