Přesně Hodně lidí se pořídí psa, protože se jim líbí, viděli ho u sousedů, ve filmu a podle toho se rozhodují. Kamarádka chtěla border kolii, ale pak byla zoufalá z její akčnosti a neustálé chuti něco dělat. Sousedi chtěli hrozně maliňáka, přitom nikdy žádného psa neměli a jsou velmi benevolentní k výchově nejen dětí, ale bohužel i psa, který jim ve dvou letech totálně přerostl přes hlavu a doma to řídí. Mají z něho obavy, protože je to prostě silně dominantní pes, kterého nemají naprosto zvládnutého. Už uvažují o tom, že ho dají pryč, někomu zkušenému. A takových příkladů mám kolem sebe víc. Než jsem si pořídila ovčandu, přečetla jsem o těchto psech, co šlo. Byla jsem se dívat v chovatelských stanicích, na cvičácích, co ti psi potřebují, jak k nim přistupovat. I u malých psíků je nutné zvládnout výchovu, ale přece jen je rozdíl, jestli vás kousne čivava nebo německý ovčák s obrovskou silou v čelisti. Neštěstí je potom hned a pes jde v lepším případě z domu, je nešťastný, ale přitom to není jeho chyba, ale chyba pána, který to prostě nezvládl.