Ani to fungovat nemusí. Říkala mi známá: má syna, kterého už xx let neviděla, ani neví, kde je a co s ním je. Kluk rád cestoval, ale doma na to nebyly peníze. Tak se už na 2.stupní ZŠ občas sebral a s kamarádem si udělali výlet, tu po České republice, jednou prý stopem dojeli až do Španělska, odkud je Policie poslala domů postrkem, matka odmítla náklady hradit (a prý je taky neuhradila, to byla věc Policií několika států). Po skončení základky vzali hocha na učňák, na kuchaře. A tam to taky začalo. Kluk do školy prakticky nechodil. A že prý ho má jako prvňáka do školy vodit. I dovedla ho na vrátnici, předala ... a do 5 minut měla ze školy telefonát, že kluk ve škole není, že vyskočil oknem a je prostě pryč. Skončilo to tak, že se kluk sebral, stopem odcestoval někam k moři a dal se najmout jako lodník na první loď, která nabírala lidi. A že matce tak jednou za rok pošle pohled, tu z Japonska, tu z Jižní Ameriky, že na ni vzpomíná a že se má dobře. Takže matka ani neví, kde milý hoch je a co tam dělá, jen doufá, že je zdravý a živý. Cestuje i bez jakéhokoli vyučení. A co s tím máma nadělá? Nic, absolutně nic.