Kat, já souhlasím s tím, že přerušení běžného života nejvíce zasáhne mládež, pro kterou je každý den, měsíc, rok ... důležitý. Je mi líto těch, kteří prožívají v omezeném režimu přelomové okamžiky - maturitu, taneční, přechody na nové školy, osmnáctiny apod., věci, které se prožívají jen jednou.
Je mi líto, že nemohou vést neomezeně bezstarostný studentský život.
Nicméně nesouhlasím s tím, že nelze dělat vůbec nic a nelze se setkávat s kamarády.
To rozhodně lze, i když nelze zrovna posedávat ve veřejných interiérech.