"Tak za mě, když už to nejde jinak, tak se holt učitelka musí zaměřit na ty slabší, které ale nemají podporu v podobě asistentky."

Někdy pomůže, když učitel(ka) dovolí dítěti, které látku ovládá, aby si dělalo něco svého (třeba ho nechá si číst nebo kreslit). Vadí mi taková ta snaha děti rovnat do jedné lajny, ty napřed táhnout zpět a ty pomalejší urychlovat. Synova učitelka na ZŠ byla třeba hotová z toho, když dítě, které umělo velmi dobře číst, nedávalo pozor a pak dostalo čočku za to, že neví "kde sme". "Co TY jako chceš dělat na gymplu????!!!!"
Vtipné to tedy není, ale zase synovi v podstatě pomohla k rozhodnutí změnit školu. A teď úplně září. Ještě víc, než v primě. Dělá si sám dobrovolné referáty, prezentuje je před třídou, strašně sociálně vyzrál. A má radost, že učitelé ocení jeho znalosti, to ze ZŠ vůbec neznal. Je to takový rozdíl, v jakém stavu chodí ze školy, fakt si nepamatuji, že by ho učitelka ze základky někdy chválila, spíš mi přes celou chodbu hlásila, že neměl pravítko (a za ní na nástěnce, že vyhrál matematického klokana, ale to mi neřekla).