libiku, na to lze jen oponovat tím, kolik lidí by raději dobrovolně odešlo, než trpět depresemi a pak, že určitá onemocnění se jako deprese projevují. Lékaři mají sklony to rychle odmávnout (mám tu zkušenost, u naštěstí léčitelné nemoci, jenže na to se přišlo po třech letech mého trápení) a vypsat žádanku k psychiatrovi. Z toho jsem měla fakt depresi, těžkou depresi, že mi je špatně a oni to bagatelizují. S tím souvisí za třetí, že hodně nemocí je s depresí propojeno. Vědomí, že se člověk necítí tak jako dříve a nikdo neví proč, to člověka ničí. Jakkoli si jsem vědoma všech možných nežádoucích účinků, když mi dcera (tehdy desetiletá) po sérii útrap s bolestmi hlavy, břicha a nespavostí popsala své sny, sháněla jsem dětského psychiatra hned. Když ten vyřkl diagnózu deprese a napsal medikaci, objednala jsem nás ještě jinam... se stejným výsledkem. Dcera brala antidepresiva asi 9 měsíců a od té doby je víceméně v pohodě.