Rišulko, pracovala jsem ve zvláštní škole těsně před revolucí, pak jsem školství opustila. Byla to docela normální zvláštní škola. Dětí tam bylo cca 2/3 romských, zbytek bilých. Všichni tam byli proto, že nezvládli normální základku, segregace Romčat se fakt nekonala. Jenže Romčata se tam dostávala ne proto, že by třeba nezvládli základku, ale proto, že na celou školu totálně dlabali, krom toho, že jejich rodiče byli de facto analfabeti, co se uměli tak akorát podepsat. Některé z těch rodičů jsem znala blíž a vím, že třeba čtení nebyla jejich silná stránka, porozumět složitějšímu textu bylo nad jejich síly, stejně jako matematika, uměli počítat tak do 100, násobení jim už nešlo, tak dali možná tak s kalkulačkou. Zvláštní škola neměla ani příjmací řízení, děti se tam dostávaly zásadně po doporučení z pedagogicko-psychologické poradny, tedy nejdřív po pololetí 1.třídy. My začínali s tím, že 1.třída se otevírala cca v pololetí, do konce roku v ní byly 4 děti, a naplnila se do plného počtu (plný počet pro zvláštní školu byl 16 dětí na třídu) co cca 4.-5. ročníku.

Co jsem teda těm dětem neskutečně záviděla z pozice rodiče nadaného dítěte, byl individuální přístup a 16 dětí ve třídě. To kdyby tak měly nadané děti! No, nemají to dodneška, a to jsem ze školství přes 30 let pryč...
Jo, a v pomocné škole, kde jsem působila já, byly děti tak slabé, že nezvládaly ani učivo školy zvláštní. Byly tam děti podle definice "nevzdělavatelné a na hranici vychovatelnosti". Tak tam bylo maximem pro třídu 10 dětí. 10 dětí pro - dámy prominou, ale jinak se to napsat nebá - pro blbce, zatímco nadané děti trápíme po 30 a více ve třídách a ještě je oblažíme inkluzí! nešlo by to obrátit? Nadané děti po 10 ve třídách, normální po 16 a "blbce" po 20 a více, až do těch 36, jako to bylo za nás?