Věřím v to. I když pochybnosti mají i věřící, co si budeme povídat. Od smrti táty věřím ještě o kousek víc. Trochu k tomu přispěla i jedna ne úplně běžná zkušenost mého veskrze racionálního manžela. Když můj táta zemřel, byla jsem s ním. Manžel s dětmi byl doma v jiném městě, nevěděli, že táta zemřel. Ale přesně v tu dobu se s nimi přišel rozloučit. Jak to přesně vypadalo, popisovat nebudu, protože bych to nepopsala přesně a nechci tu budit zbytečně nějaké ezo a antiezo vášně. Podobné zkušenosti už ale byly popsány.