Já jsem na biorezonanci chodila poměrně dlouho, protože jsem měla závažné problémy. U nás ji provozuje praktický lékař ke své praxi. Po diagnostice měl pan doktor dojem, že se vlastně nic moc neděje, což mě spíš uvrhlo do deprese, protože já se cítila velmi špatně. Potom jsem na chvilku nabrala zbytek sil a (tentokrát asertivněji) žádala u praktika náročnější vyšetření, než jen krevní obraz. Lhala jsem, že můj odborný lékař trvá na celkových testech, že se jinak nehneme dál. Praktik byl najednou aktivní jako blázen, odebral mi spoustu krve a udělal nějaké testy. Zjistil mi boreliózu v chronické fázi a k ní koinfekce, které borelkou nabořená imunita pustila do těla.
Ten den jsem to volala na biorezonanci a ptala se, proč konkrétně borelku a ty dané koinfekce právě biorezonance vyloučila. Prý je můj problém uložen v "nižších vrstvách", kam už biorezonance nesahá. No skvělé.
Na druhou stranu musím uznat, že mi naprosto vyrazilo dech, že když jsem během biorezonanční terapie zažila citový šok, opravdovou ťafku od osoby, ke které mám citové pouto, tak to na biorezonanci druhý den věděli. Nepřišla jsem tam jako troska po nějaké krizi - ale už to asistentka měla v mých papírech, co tam na mě měli. No, a pak si jedno nedej, jak se říká.