Prosinec 1989. Stopem Vídeň. Borec, co nás bral z Mikulova do Vídně, byl tak v šoku, když jsme mu s kamarádkou bezelsně sdělily, že máme spacáky a budeme spát na nádraží, že nám dal klíče od svého bytu. Jsme mu tam nechali aspoň vánoční cukroví. Zpátky nás takový mladoch vyhodil v Tullnu, chtěl udělat dobrý skutek v čase vánočním - na chvíli zmizel a vrátil se se svačinou a jízdenkami do ČR. Bohužel to bylo do Českých Velenic a z nich nám trvalo ještě 2 dny, než jsme dostopovaly na sever Moravy. Doteď si vzpomínám na ten kontrast - šedé ČSSR a vánoční barvy, neony, ruch Vídně. A šok, že jízdenka na tramvaj stála tolik co kazeta na ostravské burze na haldách - stokorunu, kdežto v Ostravě tramvaj byla za korunu. Byla ve Vídni tramvaj tak drahá a kazety tak levné, nebo u nás tramvaje tak levné a kazeta u nás tak drahá? Hodně nám to vrtalo hlavou)) A řidič avie, co nás bral někde na jihu Čech, měl na čelním skle fotku Havla. To byly časy