Renko, ale přeci i ten, kdo rozhoduje např. o novém nábytku, o vaření nebo o denním programu, bere obvykle nějak v úvahu i ostatní a jejich názory, ne? Pokud už souhlasíš s tím, že si vezmeš domů nesamostatnou matku, tak budeš např. trvat na tom, že "musí jíst, co se jí předloží" a budeš pouštět v bytě nahlas hudbu, pokud ona třeba klimbá, protože v špatně spala v noci? Narveš dětem doprostřed pokoje nějakou skříň, protože ty sis koupila do ložnice lepší, ale tuhle je škoda vyhodit a může se ještě hodit? Ruší někdo bez ohledů už dohodnutý program, protože "změnil zrovna názor"??? Podle mého není možné ke společné domácnosti přistupovat tak, že "tady někdo rozhoduje (velí) a hotovo"? Mám vážnou obavu, že v některých případech se tak ze strany rodičů i děje a potom se takoví "velitelé" asi mohou velmi obávat toho, že by se situace otočila a mohly "velet" jejich děti?