opakování úplně nenávidím...
a taky když se na něco ptám, syn se snaží automaticky získat čas a tak nejdřív opakuje otázku - "chceš kaši nebo těstoviny?" "já? kaši nebo těstoviny? tak asi těstoviny" - proneseno velmi váhavým hlasem a to i v případě, že druhá volba je třeba rýže, kterou nejí, není to že by váhal, ale prostě si musí tu otázku přemlít v hlavě aby odpověděl, vlastně ji asi poslouchá až když to automaticky opakuje po mně... a já v tu chvíli už jsem na pokraji hysterie, protože stojím nad sporákem s plnými hrnci horkého jídla a čekám a čekám (například, dělá mi to neustále a všude a vždy...)