Val, tak to třeba naši se s mýma tchanama přátelili, navštěvovali se. Nebylo to tedy nějaké přátelství na život a na smrt, ale měli se celkem rádi. Moje maminka a tchýně třeba studovaly stejnou VŠ, sice se v té době osobně neznaly, ale měly společné známé. Když umřel táta, tak maminka první zavolala mému tchánovi, ten hned přijel, pomohl jí všecko zařídit, i umýt tátu a obléknout ho do rakve. Dal nám s maminkou prášky na uklidnění a byl taková opora.