Po pravdě, než se mi narodily vlastní, ani jsem skoro netušila, že něco jako mimina existuje a nepředstavovala jsem si nic. Upínala jsem se k porodu a dál neviděla. Naštěstí. Rutina okolo domácnosti je pro mě ubíjející, tak furt musím něco dělat, plánovat, vyrábět a pak je tu mnohem větší chaos.

Občas mě přepadne strach o děti, to jsem neznala. I když zvládám drsňárny, rozbrečí mě dítě, které ztratilo medvídka.

Jo a taky jsem si o sobě myslela, že jsem děsně trpělivá bohužel trpělivostí jsem se vyčerpala na několik generací dopředu, sorry děcka.

A naučila jsem se nic od druhých neočekávat (rodiče, příbuzní) a pak být občas mile překvapena.