Martas, odmala jsem slychala od matky a babicky a tety, ze ditetem si zkazim zivot (a taky postavu), ze ditetem vsechno konci atd. atd. - mela jsem z toho nevyslovny strach...bylo to presne naopak, v mem zivote najednou nastala idyla, mela jsem ruzove krasne miminko, co se dely den mazlilo a usmivalo a pekne spalo....vlastne to bylo uzasne a krasne az do jejich 13, kdy zacala zlobit, s jejim narozenim se mi vlastne dal zivot do poradku, ja jsem v podstate matersky a pecujici typ, coz jsem predtim nevedela

ale myslela jsem si na zacatku, ze budu mit vic casu na praci na HO...to jsem nepredpokladala, ze bude tak narocne s miminem a batoletem pracovat, to bylo velmi narocne, nez sla do skolky