U prvních dvou jsem si nic moc nepředstavovala a probíhalo to docela v pohodě, jen dost hekticky pracovně. Jsou 3 roky od sebe. Snad jedině že jsem se po prvním synovi těšila na holčičku - parádnici. Holčička klapla, ale byla truc kluka, bordelář, bez jakýchkoli oblíkacích ambic s výjimkou sportovního vybavení. Pak se za 7 let narodil nejmladší, měla jsem pocit, že mne, pokud bude zdravý, už nic nepřekvapí, jsem přece zkušená matka. Že si poprvé v životě užiju 4 roky mateřské a vychutnám si tu spoustu volna, že pokud má dítě uspokojené všechny základní potřeby, je to pohodový parťák k čemukoli. Narodil se nejmladší syn, který dokázal prořvat v podstatě všechen čas, kdy byl vzhůru pokud zrovna nejedl, nebo se jej nepovedlo na chviličku zabavit nějakou hrou. V jeho jedenácti měsících jsem v podstatě uvítala opětovné finanční problémy a nutnost jít pracovat, střídali jsme se s manželem až do jeho tří let. Když byl starší, zaskočilo mne pro změnu, jak moc jsme nedomysleli si pořídit de facto jedináčka na skorosamotě u lesa. Dnes si užívám vnuky, polykám nevyžádané rady a mám tu úžasnou možnost je vrátit, když je něco v nepořádku.