"Zas ale nebere dítě jako partnera k rozhovoru. Ať pěkně tiše sedí v koutku, moc se nevrtí a smí si číst nebo prohlížet knížku, ale to je zase jinej příběh..."

kosatko,
to dělá moje máma taky a není ani nadšená pečovatelka.
O nás se sestrou pečovala babička, o mě výhradně, o sestru převážně.
Ale zas babička nebyla typ, co by od určitého věku nebral dítě jako partnera.
Matka pokládá děti za něco, čím se člověk chlubí, a když není čím se chlubit, tak se o tom radši ani moc nemluví.
Zas teda nemá tendence se vměšovat do života dospělým dětem. U ní je to pozoruhodnej extrémismus - dokud jsi dítě, máš "na slovo poslouchat" a plnit přání rodičů, jakmile jsi dospělej, dělej si co chceš, protože už ti "stejně nemůžu nic zakazovat".