Radko, já myslím, že někdy je to i tak, že to není že by někdo chtěl "jen dítě pro dítě", ale prostě jako svoje pokračování, jako někoho, komu předá něco ze sebe a bude to pokračovat dál... Já jsem třeba měla období, kdy jsem si potřebovala srovnat v hlavě, jestli vlastně to dítě vůbec chci...a to i přesto, že jsme měli a máme s manželem super vztah...no, samozřejmě, že jsem nakonec dospěla k tomu, že jo a dnes jsem moc ráda, že ho mám, neumím si to bez syna představit...a taky už vím, že kdybych musela volit mezi životem jen sama s partnerem a nebo jen sama s dítětem, zvolím asi to druhé...