Myslela jsem si to. V tomto je zakopaný pes. Ano, člověk rád dává a nečeká nic nazpět. Ale jsou určitě hranice, ktere kdyz se prekroci, dáváš hodně ze sebe a to něco ti pak chybí v sobě.

Jak píší, taháš teď za kratší konec provázku. Málo kdo tě pochopí a když budeš teď zase hledat pomoc ty, můžeš se dočkat ještě napadání a absolutní nepochopeni. Čekala jsem, za jak dlouho přijde odpověď tohoto typu a už to tady je. Je to od Mariky: "Hm to naopak dělá dojem, že vděk chceš. Přijde mi jako, že jsi ho zachraňovat nechtěla, ale činila jsi tak, teď máš pocit, že ses přemáhala a měl by to někdo ocenit. Kdybys to dělala čistě z dobroty, tak bys neřešila, jestli si on uvědomuje, jak moc jsi mu pomohla. Pro mě nepochopitelný. Nic bych neřešila. "

Nic si z takové reakce nedělej.Je mi líto, čím teď přicházíš. Věřím, že jsi se "nepremáhala" v tom negativním slova smyslu, ale chtěla jsi pomoci a jen jsi neodhadla hranice. A ten člověk stále chtěl více a více tvé účasti.

No teď už nic, snaž se to vzít pozitivně. Alespoň už víš, kde máš své hranice a příště jednej v souladu s nimi.