Nejstarší dceři je 17 a já si s ní přestávám rozumět. Mám pocit, že nemáme o čem mluvit, musím uměle vyhledávat témata. Myslíte, že je to pubertou, obdobím a zase se to zlepší? Pevně v to doufám....
Holka je hodná, šikovná, schopná, neodmlouvá, většinou se na všem domluvíme. Protože ale mám děti 3, nevěnovala jsem se jí poslední rok, možná 2 tak, jak bych chtěla a jak by ona potřebovala.
Je to velmi citlivá osobnost, se smyslem pro spravedlnost, čestnost a pravdu. Je taky od malička spíš úzkostná, dá na to, co si o ní kdo myslí (kamarádi, učitelé), špatně se seznamuje, má jen okruh svých pár kamarádek ze základky, v kolektivu na střední moc nestihla zapadnout a ani nechce, spolužáci jsou sprostí a chodí na pivo....
A už jsem tu psala, že nezvládla distanční výuku, propukla u ní školní fobie (úzkostně-depresivní porucha), takže nechodí do školy, ale ročník snad nakonec nějak dokončí. Předepsané léky brát odmítá, po menších dohadech má pocit, že to zvládne, i ročník dokončí a domluvila si přestup na jinou školu, kam se taky původně hlásila a byla přijatá, ale šla pak na státní gymnázium.
Když se zeptám na to, co mne zajímá, většinou to smete, a používá věty jako "tak to není, to vůbec ne, to si špatně pamatuješ, to jsem ti říkala, to jsem ti neříkala". Většinou si pak připadám jako blbec a nevím, jak na to reagovat. Vidím, jak chodí smutná, většinou mlčí, ale na dotaz je prý všechno v pohodě. Cítím, že i náš vztah se mění, asi připadá, že by už měla být samostatnější, když bude za rok dospělá. Stává se už jenom výjimečně, že za mnou přijde z vesela, s nějakým nápadem, jestli jí dovolím nějaké blbnutí s kamarádkama - ráda dovolím, hlavně ať je aspoň chvíli veselá.
Komplikují mi to její pobyty u otce, on je přísný, prchlivý cholerik, a vedle v bytě je tchýně, která dceru skoro stalkuje a velmi si jí přivlastňuje. Ale když se dcery zeptám, jestli je jí u táty dobře, tak prý ano, aspoň si odpočine od sester. Bojím se, že dcera má sklony k sebeobětování, které zatím neumí rozklíčovat a naložit s tím. Babička jí štve, ale prý se o ni nemusím bát, dělá jen, co chce dcera sama.
Diskuzi bych chtěla směřovat spíš do tématu, jak si rozumíte s adolescenty a jak se to vyvinulo....