Rose, ano, my s dcerou vedeme spíš různé "akademické debaty", mluvíme o společenských tématech, o knížkách apod., baví mě sledovat, jak uvažuje.
Mluvíme i o jejích koníčcích, pokud má chuť vyprávět, o některých společných zájmech.
Je toho myslím celkem dost, ale když položím otázku ve stylu "A co chlapci?", dostane se mi odpovědi "Neboj, až se budu chtít za nějakého vdát, tak ti ho představím."
Ještě před pár lety jsem znala jména, tváře i okolnosti, měla jsem i nějaký poradní hlas, dneska už se musím smířit, že to není moje věc.
Podobně studium, mohu se zeptat, jak to jde, ale to je tak vše. Mluvit do toho mohu jen potud, že na studium je vázána finanční podpora. Ale docházka, předměty, známky, to jde všechno už mimo mne.