Naštěstí se na žádnou oslavu nechystám. Mám vůči nim totiž ambivalentní pocity. Jako k mnoha věcem a událostem. Líbí se mi jak oslavy vypadají idylicky. Ale jen zpovzdálí. Chtěla bych zažít pořádnou oslavu s pořádnými emocemi. Kde by všichni byli šťastní a pospolití nebo naopak napružení a vyříkávali si staré křivdy. Ale všechny oslavy, co jsem zažila, byly vlastně divný. Nevzpomínám si na žádnou, kdy bych si řekla "to byla, panečku, pěkná oslava".
Pořádala jsem i oslavu bez oslavence, tomu se tam nechtělo. Takže mě oslavy nebavěji přitom je mi trochu líto, že vlastně ani neprobíhaji. A když probíhaji, jsou málo oslavné.
Ale občas se s někym sejdeme i bez oslav.