Trochu si myslím, že největší teror probíhá u klavíru. Tohle moje dítě, o které píšu, se klavíru bojí. Už do ZUŠ chodila, asi před třemi roky. PO první hodině řekla, že už tam nechce, a na tom trvala. Učitelka nechtěla, abych na hodinách byla, a když jsem měsíc vyzvedávala uplakané dítě, ustoupila jsem a přestala tam chodit. Teď už je trochu jinde, ví že klavír je užitelný, hrát chce, ale zároveň se bojí.