To, že ví, v kolik jí, to je běžné.
Sranda byla, když jsem kdysi měla vzít domů k ségře jejího vodicího psa. Chtěla jsem si ho vyzkoušet, tak jsem mu dala příkaz, aby šel domů. Hezky mě přivedl. Ségra se zdržela na akci, přišla hodina krmení a pes se úplně zatetelil nad nápadem, co dostal. Nešel za švagrem, který ho běžně krmil, ale když jsem ho zkoušela z vodění, pěkně mu posloužím já. Přišel ke mně, opatrně mi vzal ruku do huby, přivedl mě k pytli granulí a vrazil mi do něj ruku. A ten pobaveně vítězoslavný výraz