Taky mám vzpomínky, že "nechat si ušít", bylo za mého mlada normální. Moje švadlenky byly sto chytit šíři ramen a délku oděvu, ale nějaké dokonalé padnutí nebo dokonce invence, to vůbec.

Tenkrát měly vyučené švadleny bez ohledu na talent "kšeft" skrze to, že na trhu to bylo zoufalé. Mezi mé nejstrašidelnější vzpomínky patří růžová halenka z takový typický látky (mám to na jazyku, mačkalo se to a mělo to hrubší strukturu, ale vypadalo to ve štoku "svátečně"),

Ještě na druhou svatbu jsem si ke konfekčním šatům(byly fakt krásný) nechala ušít vršek, něco jako bolerko , záda, rukávy, ramena, ok, ale přes ňádra dmoucí se na to vyprdla a nechala to volně vlát, taky nic moc, dnešníma očima.