My měli švadlenu v důchodu rodině a bylo to fakt peklo. Zkoušení, špendlení a pak ta všeobecná hořkost, že to stejně nesedí a škrtí, zařezává se, Nebo to má ramena jak na vojáka. Navíc dotyčná nikdy nerespektovala přání, takže místo lodičkového výstřihu udělala hluboký do V, dlouhé šaty samovolně zkrátila do půli lýtek, abych si na ně nešlapala, u širokánského kabátu se mi spolužáci smáli, že jsem jak žebrák...
A jak byla stará škola, šila jen z nějakých retro umělotin podivných názvů. Jedny šaty jsem měla fakt pěkné, ale elektrizovaly až to praskalo a lepily se na punčuchy, byly tak úzké, až se člověk dusil.

Navíc člověk musel bejt vděčnej, poděkovat, nosit to... TAK jsem si přála mít něco z normálního obchodu, ale na to jsem peníze nedostala a ani jsem neměla nikoho, kdo by se mnou šel.

Na švadleny jsem zanevřela až do svatby a zas to dopadlo blbě. Chtěla jsem jen zkrátit rukáv a švadlena to olemovala nějakým nažloutlým saténem bohužel nebyl čas to řešit.