Romano, asi souběh více věcí.
1) Je hodně inteligentní, možná i geniální. Ve 13 měsících, když byla na operaci s očima, chodil se na ni dívat celý Zlínský špitál, protože mluvila jak dospělý člověk, recitovala např. Polámal se mraveneček.
2) Asi dobrá výchova a podpora rodiny. Naši měli zřejmě i štěstí na lidi, co jim poradili, jak na to.
3) my se starší ségrou jsme ji musely všude brát s sebou. Hlavně jsem s ní byla teda já. A představ si pětileté děcko se tříletým. Věděla jsem, kde jí musím pomoct, ale nebrzdila jsem ji v ničem. Ona nám chtěla stačit a být rovnoprávný člen společnosti, takže v naší bandě nezaostávala, lozila po stromech, běhala... Akorát teda nejezdila na kole, jen na tříkolce. A navíc já jsem s ní měla trpělivost a nezdála se mi skoro nikdy jako přítěž, nestyděla jsem se, že na nás čumí lidi. Když jsem viděla něco zajímavého, na co si mohla šáhnout, umožnila jsem jí to. Plazily jsme se po sochách, strkala jsem jí do rukou rostliny, brouky... a pořád všechno popisovala. Doma mi od školky říkali paní učitelka. Možná i díky tomu mám nadprůměrnou slovní zásobu.
4) Ač naši jsou jen vyučení, jsme chytrá rodina. Všichni prarodiče byly hodně sečtělí, naši taky. My jsme četli pořád. Dokud ségra neuměla Braila, četli jsme jí nahlas. Až se naučila číst, četla i ona nám.
5) Neskučí, nehledá problémy, ale způsoby, jak dosáhnout cíle. Má velmi silnou vůli. Kdysi v dětství si silou vůle zlikvidovala bradavici na ruce.