Ahoj Kroniko, to mě mrzí. Já jsem nejdéle (10 let) pracovala v sociálních službách s mentálně postiženými. Odešla jsem o své vůli ze dne na den, ne kvůli práci, klientům, nebo kolektivu. Bylo to kvůli novému vedení a věcem, které jsem neskousla. Tak nevím jestli se to počítá jako vyhoření, když to vlastně se samotnou prací nesouvisí. V současném zaměstnání, také v soc. službách, ale s jinou cílovou a na jiné pozici pracuju 6 let. Baví mě to, vedení je fajn, nejsem nejmladší, takže bych chtěla vydržet do důchodu. Ale popravdě stýská se mi po práci v domově, nějak mi to víc sedlo.
Pokud píšeš, že práce Tě baví, pak předpokládám bude problém s vedením nebo kolektivem. To může vyřešit změna zaměstnavatele. Myslím, že každý nemá to štěstí, že ho práce baví, takže pokud Tebe jo, nevzdávala bych to.