Tak jako nejde to, pokud má člověk ambice vychovávat klavírní virtuozy klasikářského střihu, to nejde fakt, protože úhoz není stejný, elektircké klavíry jsou vždycky měkčí, ve výsledku se z nich zvukově dostane méně atd. ZUŠ mají tuto ambici v podstatě vždy, resp. stále tam ještě nedoputovalo povědomí, že má cenu budovat i něco jiného. Řekněme, že v dobré hudebce je v celém klavírním ročníku jedno dítě, u kterého se dá říct, že je tak dobré, že není jedno, jestli hraje na pianino nebo na clavinovu, jenže převedeno o stupeň výš, v době mého dětství, kdy elektrické klavíry nebyly, se to samé řešilo na rovině pianino/křídlo. Oponovala bych Větru z H., u mladších dětí a tam, kde jde o běžné hráčské kompetence a rozvoj muzikality, je to egál. Kolem deseti let to začne být na dětech vidět, kdo potenciálně je adept, a pak ale by mělo dítě hrát rovnou na křídle. Lidi od jazzu hrají běžně na čemkoliv, co je, od elektrického klavíru po Stainway jedničku a nekomentují, dokonce hrají i na keyboard, když nic lepšího není. Např. takový Keith Jarret, že, ten že by neměl úhoz nebo mu něco při interpretaci barokní hudby chybělo, to se říct nedá. Nebo Fazil Say. Klasikáři je nesnášejí, ale když se zeptáš na konkrétní výtku, CO teda je blbě, tak se dozvíš jen, že "Prostě to není ono." :-D. Je to takový klasikářský folklor, zúžený obzor.