Asi tak :D
Pozoruju to už delší dobu, že mění věci, co se staly, co kdo řekl, co se domluvilo. I když se třeba domluvil na něčem se mnou a dalšími dvěma lidmi a zapomněl na to (nebo se mu to pak nehodilo, nevím), tak nás obvinil, že si to špatně pamatujeme my, ne on. Na mou otázku, proč nám nevěří, vžyť jsme tři různí lidé a říkáme mu to samé – odpoví a proč nevěříš ty mě! A tím to hasne, pravdu má on. Nikdy neuzná, že by se třeba spletl.
Mě nejvíc mrzí takové ty zbytečné scény, třeba před víkendem se ho jeho bratr úplně normálně zeptal, jestli pojedeme na chalupu ke tchyni, protože by tam po nás něco poslal – a MM si to přebere tak, že se ho bratr ptá asi dvacetkrát, dožaduje se "tím tónem" odpovědi a je nesnesitelně otravný a nevím co ještě. MM se celý rozvášní a pak ho štve už všechno a i kdybych mezitím třeba jen stála v rohu v pozoru, tak si to slíznu, jak ho od rána neskutećně prudím. Tohle je jeho oblíbený výrok: od rána mě neskutečně prudíš – jenže ve mě to už vyvolává záchvaty smíchu, takže jak to řekne, mizím a musím se někde uklidnit – to si zase MM vyloží, že jsem se urazila, tak se urazí... no a tak dokola. Blázinec, no.