Vysvětlila jsem dětem, že jsou práce, které si má dělat pro sebe a po sobě každý sám - uklidit špinavé nádobí, oblečení, ustlat postel, uvařit si čaj apod.

A pak jsou práce, které jsou společné - prach,podlahy, umytí nádobí po společném jídle, praní, okna, dveře, auto, zahrada. A to si musí členové rodiny rozdělit.

Přidělila jsem dětem práce, které dělají trvale - nádobí, podlahy, prádlo, čištění auta. A pak jsou práce, které se dělají nárazově nebo nepravidelně a to dělají na požádání.

Na ty pravidelné už si zvykly, rozdělením jsem eliminovala řeči "proč já".

Ty občasné, tam jsou občas dohady. Osvědčilo se mi zadat rovnou dva úkoly a oni ať se rozdělí. Třeba "umyjete tahle 4 okna, rozdělte si je, jak chcete" nebo "jeden poseká trávu, druhý posbírá jabka a hrušky".

Pokud jde o očekávání - ohledně prací žádná moc nemají. Pokud jde o jídla, snažím se děti do přípravy zapojovat, ale moc se mi nedaří, protože já vařím po příchodu z práce, což je kolem 6. hodiny a to oni nebývají doma. Když byly menší, pomáhaly častěji,protože škola a kroužky končily dřív a v 6 večer už byly doma.

Vědí, že když by někdo přišel s tím, že chce častěji teplou večeři, vysvětlila bych, že to nestíhám, takže by mi musel pomoct. A ani jeednoho z nich bohužel vaření nebaví, takže se radší smíří s tím, co jim dám.

S kapesným jsou celkem spokojení (držím starou radu z internetu - na týden desetkrát tolik, v jaké jsou třídě, např. šesťák má 60kč na týden, je to jen na jejich útratu, neplatí si z toho nic povinného).

Spíš je problém v tom, že by chtěly slevit z mých očekávání - zejm. ohledně úklidu, školy a čučení do techniky.

Myslím, že srovnání s rodiči kamarádů vyznívá pro mě dost dobře. Jedni se rozvádějí a doma se hádají (my jsme rozvedení, ale bez hádek), další dítě penduluje mezi matkou a babičkou, protože každá z nich má vždycky po půl roce toho soužití dost, tak se dítě stěhuje k té druhé, další dítě žije s otcem a ten hrozně tlačí dítě do studia a dítě to nebaví (a osobně si myslím, že na to ani moc nemá), další dítě dostává kapesné, ale není přesně určeno na co, takže dítě jde s rodičem nakupovat, něco se koupí a následně rodič sdělí, že se to dítěti strhne z kapesného. Moje dítě mě nejdřív považovalo za děsnou matku, ale jak se začalo blíž seznamovat s těmito rodiči a zvyky v jiných rodinách, myslím, že tichou cestou dospělo k tomu, že mohlo dopadnout i hůř.