mám takový dva doma, jeden se symptomy ADHD, s opožděným začátkem ve vývoji, srovnal se asi díky distanční výuce. Sice ještě pořád zapomíná, ale zdaleka ne tak jak předloni, je v 9. a letos má teprve tři poznámky :) a to se nepíše každá blbost, ale až se to naskládá.

druhý nemá ani ty symptomy, jen něco jako klíče považoval vždycky za nedůležitou věc, která se vždycky nějak vyřeší/najde/někdo to zařídí, přinese, a možná si někdy ani nevšiml, že třeba ty klíče nemá, dokud mu je někdo nepřinesl
trvalo to taky tak do těch 13 - 14ale kolem 17 let nechal třeba ve vlaku kufr a vystoupil, kufr odjel do Prahy, on byl někde kolem PArdubic, v nějaké díře, a musel si poradit, jindy zase nechal batoh na zatávce autobusu kdesi v Jižních Čechách, v sobotu odpoledne, musel se vrátit, nechat si zastavit bus, který tam nestaví, zkomplikoval si návrat domů na Moravu :) ale to už si vyžírá sám
Prostě to tak má

v tom věku prvního stupně jsme měli na stole papír s návodem, co udělat po návratu ze školy, jak chystat aktovku, jak chystat věci do školy, úlohy, učení, jak ráno zvládnout odejít z domu - když chodili sami, to i na začátku 8G.


teď na cestách počítá zavazadla, už i děckám na táborech a soustředěních, protože dělá vedoucího
No a za rok mi chce ujet na vš do ciziny, zmatenost neodešla, ale naučil se, jak s tím žít :)