libiku, já věřím každému cokoli (respektive věřím, že on tomu co říká neřku-li cítí autenticky věří), dokud se neukáže, že vědomě lže. O to nejde. Vím, že každý má svoji pravdu.

To ale neřeší nijak moji víru v Boha. To by to musela být moje pravda, a to není.

Mně to podle toho, jak to tu píšete, přijde, že si to tu celé Bůh stvořil tedy pro sebe - člověka takového, aby ho mohl milovat. Dokonalost není možné milovat? Asi ne(?). Tedy člověka jako bytost nedokonalou, milující i vraždící. A teď to hemžení plné lásky a utrpení nevinných prostupuje svojí láskou?