Libiku, já si myslím, že si prostě přesvědčený ateista s přesvědčeným věřícím o náboženství nepokeca. Už jenom z toho důvodu, že ateista nevěří v nic duchovního, co přesahuje člověka, např. v nesmrtelnou duši. Pro ateistů je lidská duše prostě vědomí a podvědomí člověka, jeho psychická stránka, která vzniká činnosti těla, zvláště mozku. Pokud mozek přestane fungovat, za oknem i duše. Věřící člověk je přesvědčen o nesmrtelnosti duše, a pak už je celkem jedno, jestli věří, že duše je energie nebo že se reinkarnuje nebo je v nebi či pekle. Potom můžou tito věřící lidé diskutovat o podobě boha, o božích úmyslech nebo činech, o tom, zda je bůh křesťanský nebo muslimský nebo je to vesmírná energie. Můžou rozebírat bibli a prvotní hřích, můžou se dohadovat o božském původu Ježíše Krista a o jeho přínosu pro lidstvo. Ateista je schopen o tomhle všem mluvit pouze jako o něčem, co má lidský původ, něco jako Harry Potter. Můžu se bavit o různých postavách z Harryho Pottera a o motivech jejich jednání, ale pořád vím, že jde o postavy zcela smyšlené.