Ano a není to v mém případě těžké chovat se lépe. Do 3,5 let mne vychovávali prarodiče v malém moravském městečku. Rodiče si studovali v Praze. S matkou jsem začala žít až když sem začala chodit do školky. V té době rodiče už spolu nežili a na otce nemám žádné vzpomínky. Matku zajímaly jen mé školní výsledky, trvala na bezvýhradné poslušnosti a pečlivém úklidu a pomoci v domácnosti, pomoci s mladším bratrem. Já vše plnila a svou svobodu (a volný čas) užívala u svých prarodičů, kde jsem až do narození svého bratra (12 let) trávila veškeré prázdniny a víkendy. Jakmile se narodil bráška a přibyl do rodiny otčím, k povinnostem se přidala práce na jeho "gruntu" a skončily mé víkendy a prázdniny u prarodičů. S matkou a později i otčímem jsem zažila za svůj život celkem dvě týdenní dovolené, kde jsem hlídala brášku. Výlety, společné sportování apod. se u nás nepěstovaly. V 18 jsem vypadla na VŠ a od té doby si řídím život sama.