Myslím, že ani nejde srovnávat rodičovství mezi generacemi ale vždycky jen v rámci té jedné generace. Tedy, pokud je v generaci "běžné" děti vychovávat vařečkou, lepší rodič je ten, který to nedělá. Pokud je obvyklé poskytnout vzdělání jen jednomu dítěti z rodiny, pokrokovější rodiče, kteří se uskromni a zajistí vzdělání všem, i když je to omezující.

Nevím tedy, jestli jsme lepší rodiče než byli ti naši, vím ale, že to máme v mnohem jednodušší, než to bylo za nich. Dnes je mnohem snadnější děti podpořit a postavit se za jejich zájmy. Moji rodiče nikdy nepluli s hlavním proudem a z nějakých oficiálně doporučovaných výchovných postupů si asi nic moc nedělali. Během let jeli různé alternativy, jógu, nějakou dobu byli vegetariány, řízené půsty, náboženství. Stlát postele jsme nemuseli . Měli jsme peřiňák, do kterého jsme měli lůžkoviny dávat ale nikdo to nijak moc nekontroloval. Hodně se četlo, poslouchala se vážná hudba a tlačili nás do jazyků. Sami se učili francouzsky . Škola se nehrotila, bylo tak nějak jasné, že vysoká stejně nepřipadá v úvahu, když byli oba z rodin, kde po 48. bylo co brát. Výsledkem je, že jsme nějak neměli potřebu se proti rodičům vymezovat. Blbli jsme dost ale o tom se doma nikdy nedozvěděli .

A mé děti jsou pro mě vším . Bavilo mě to s nimi, když byli malí a je to skvělé i teď, kdy jsou to už parťáci. Každou mateřskou jsem prožívala jinak - poprvé v zahraničí, druhou v Praze a třetí v českém pohraničí. Každá měla něco do sebe, u první a druhé jsem pracovala, takže na stereotyp nebyl čas. Překopali jsme rodinnou logistiku proto, aby bylo možné mladší dítě vytáhnout ze spárů debilní školy. Snad si kvůli naší výchově nebudou muset v dospělosti platit psychology . Ne, dobré to bude, pokud už jim nebudou školy zavírat, budou v pohodě.