Tak on se ten člověk vystěžuje během půl hodiny, nesmí se to moc "živit" - tj. přikyvuji, hm-ám, ale neptám se na detaily a nenavrhuju řešení - tuto fázi již máme za sebou, co šlo bylo (vy)řešeno, co nešlo holt trvá... no a také neodporuji - žádné poznámky, že to snad není tak zlé, nebo že mám totéž - vede jen k dalšímu košatění těch stesků (jak píše Konzerva "nojo, tak víš jaký to je, ale ty jsi ještě mladá, to mně už...). Pokud se to nechá volně, nakonec mamka či kdokoli jiný ustane, a zeptá se "no jak u vás v práci teď?" nebo "co říkáš tomu Farskýmu?" ...a jsme v normálnějším hovoru, protože já nelkám - krátce shrnu situaci v práci, a jdem na tu politiku