Tedy jak moc vám na něm záleží, co všechno tolerujete a jak moc ho vnímáte, že vás reprezentuje (tedy vyjadřuje váš status)?
Pro nás je nejdůležitější, aby bylo auto "držák" a "pracant". Nikdy jsem nebyla ochotná investovat peníze navíc jen proto, aby auto líp vypadalo nebo lépe působilo na okolí. Stejně tak mi vždycky přišlo zvláštní, že někteří lidé třeba nechtějí, aby se v jejich autě jedlo a dodržují to dokonce jejich děti . Z takových aut jsem pak jako pasažér hrozně nervózní, že tam jak něco způsobím, co těm lidem bude vadit - nanesu dovnitř bláto nebo udělám někde nějaký škrábanec třeba sponou od kabelky apod.
My si koupili před 10 lety ojetou Corollu Verso ve světle hnědé metalíze a už tehdy se manželovi kamarádi smáli, že si pořídil auto pro důchodce . Nás to nějak netrápí, auto drží i přes najeté km (nyní skoro 320tis) a spíš se děsím a netěším, že budu muset v dohledné době řešit jiný vůz.
Nikdy jsme nešetřili na údržbě a pravidelném servisu, ale třeba nějaká větší čistota (vevnitř i zevně) je nám šumák, stačí, když to není úplně popelnice na kolečkách. A při velkoměstském provozu se postupně nasbíraly i různé oděrky a bouchance, třeba na parkovištích a i ty jsou nám dost jedno, pokud není poškození na plech kvůli korozi, to pak řešíme.
Kolikrát si ale říkám, co to o nás vypovídá, jezdíme i na jednání či po zakázkách a někdy mě napadne, jak to vnímají ostatní účastníci. Jenže to stejně pak hodím za hlavu, protože utrácet za auto víc, než je nezbytně nutné, mi přijde jako fakt blbá investice . Chápu, že lidi, co v tom autě pracovně "bydlí" a jezdí fakt denně hodně nebo velmi často do zahraničí, tak asi mají ten komfort na vyšší příčce důležitosti. My sice najedeme ročně 20-25 tis., ale povětšinou spíš v rámci okresu nebo kraje.
Co vy?