No, my si teda vybíráme auta velmi obřadně, jednou za těch pár let je to vždycky velký svátek.

Já mám auto lehce přes 3 roky, manžel si koupil teď před měsícem...

Vybíráme hodně a velmi pečlivě a musí se nám (i) líbit.

Tím ale shody hasnou... Já mám auto jak prase (i uvnitř), protože v něm část měsíce v podstatě žiju..., pár škrábanců (mnou nezaviněných) na karoserii, protože holt jezdím i na veřejná parkoviště...

Muž (to předchozí auto prodával po 8 letech) nemá nikde ani škrábaneček, vypiglovaný i uvnitř atd. Ale on sedí v práci hodně na zadku, má to kousek, garážuje, do sámošky chodí pěšo... Dlouho se u něj v novém autě nesmí jíst (určitě několik let)... Kočár (když bylo dítě malý), než složil do kufru, vždycky nejdřív očistil kolečka... Kdykoli jede z delší cesty, projede myčku, než zajede do garáže...

Typově máme auta stejná, ale on musí mít nutně vždycky lepší-dražší (lepší značku, vyšší řadu...), protože to by přes srdce nepřenesl, že by měl mít auto horší, než já.