Když jsem byla dítě, byli jsme na tom hůř, než průměr, snažila jsem se, aby to nebylo vidět, musela jsem mít džíny a digitálky apod. V pubertě nejvíc, tam šlo i o líbení se klukům.
Teď jsem na tom stejně jako všichni z mé sociální bubliny, kupuju si věci, který se mi líbí a ne to, co se líbí ostatním , třeba vůbec netoužím po baráku, několikrát za život jsme se byli na nějaké dívat a nikdy nás to neoslovilo , můj sen je dražší, velký byt v historické části města.