Janinko, hodně sil!
Nejvíc záleží na tom, jaká je prognoza do budoucna..
Já mám pohled z druhé strany - byla jsem "dítě" (no spíš už slečna) s velmi zlou diagnozou. Nakonec vše dopadlo celkem dobře, dneska jsem máma dvou kluků, nějaké následky mám, ale čert to vezmi. Žiju.
Z pohledu dítětě musím napsat, že bych uvítala mámu více citlivou, více soucitnou s mými pocity - ne ,aby nade mnou plakala... ale aby dokázala ve chvíli, kdy mi bylo zle , obejmout , pohladit a soucítit. Tohle jsem postrádala.
Zaměstnání - někdo píše neschopenku, někdo ne. Máma chodila normálně do práce - byla učitelka. Domů chodila jako uzlíček nervů a dost to odnášeli všichni kolem.
Já sama za sebe bych nedokázala úplně zůstat doma, volila bych snížený úvazek - časem třeba zjistíš, že je fajn přepnout na jiné staroosti. Momentálně je neschopenka dobrá volba, pokud to tak cítíš.
S antidepresivy velmi opatrně, z těch se máma dostávala roky. Já už byl ok, ona stále na nervy.
Přeji hodně