No, jsi ještě prostě mladá...

Proč to řešíš? To se chceš v 19 letech vdávat a pořizovat si děti?

Hele, většina lidí se svojí "první láskou" prostě celý život nestráví, ani si osobně nemyslím, že je to něco, o co bys měla stát... Myslím, že je prostě lepší v životě pár partnerů vystřídat a usadit se, až přijde ten správný čas...

Ano, první (taková ta opravdová) láska je asi fakt jedinečná, ale na druhou stranu je taková naivní a hloupá... Ta pravá (tedy ta životní) láska přijde prostě u většiny lidí až časem, to, že pravidlo je potvrzováno výjimkami (čili, že existují lidé, kteří se v 16 zamilují a stráví spolu celý život a v 90 společně umřou ruku v ruce, obklopeni bandou dětí, vnoučat a pravnoučat, nepopírám, ale fakt jich bude drtivá menšina).

Co chceš slyšet? Že vám to vydrží na celý život? (fakt bys o to stála? nezjistit, jací muži na světě jsou, s jakými mi to klape a s jakými ne? Jací jsou různí muži v posteli? - v 19 letech?) No, jestli to chceš slyšet, tak jo - možný to je...

Že zlomené srdce bolí? Jo, bolí.
Že se x-krát s někým rozejdeš ty a "ublížíš" jemu a že se x-krát s tebou rozejde někdo a "ublíží" tobě? Jo, může být.

Ale o tom ten život prostě je. A i tak je to krásný.

A myslím, že ti tu řekne každá z nás "starých", že každý z našich chlapů - našich lásek - ať už to skončilo jakkoli (nebo ať už to doteď trvá), byl v něčem fajn a v něčem nestál za nic, v něčem byl lepší a v něčem horší, než ti ostatní, některého jsme milovali víc a jiného míň (nebo jinak) a někdy to bylo překrásný a někdy na zabití. A někdy jsme brečeli a mysleli, že nám pukne srdce. A někdy jsme byli na vrcholu blaha a mysleli, že zešílíme štěstím... Někdy se nám stýskalo tak strašně, že bychom se sebrali a jeli i na kraj světa... A někdy jsme ublížili víc, než nám to bylo milé.

Neřeš krávoviny, užívej si. A ano, bude to v životě ještě mockrát bolet, ale to prostě k citům patří. A bude to tisíckrát krásné k zešílení. Prostě žij a neřeš.