No to je fakt těžký.

Říct malýmu dítěti, že o něj táta nestojí, to je na celoživotní trauma toho dítěte.

Říct mu, že o něm táta neví - no to samozřejmě následuje otázka proč, tak mu o mě řekni atd.

Když mu teď řekneš, že otec nežije, tak to pro něj bude nejpřijatelnější. Jenže v pubertě, až se dozví pravdu, tak to bude zase šok, odvrátí se od tebe a bude hledat otce. buď ho najde a ten ho odmítne, což bude další trauma, nebo ho naopak uvítá, protože se třeba jeho děti nepovedou, nebudou se s ním stýkat, nebo prostě zrovna tohle dítě bude splňovat jeho představy, a dítě se zase odvrátí od tebe a přimkne k otci a trauma z toho budeš mít ty.

Dřív se to dalo řešit tím, že otec žil v cizině a nebyl s ním kontakt, no ale to teď nejde.

Fakt nevím, taky bych doporučila dětského psychologa.