Já bydlela ve městečku, mělo asi 5tis obyvatel, naši auto používali. Každé ráno nás mamka vozila do a ze školy a školky, městečko je dost roztahané, školka/škola daleko a nechtělo se jí chodit brzy ráno pěšky. Po O vyzvedávala sourozence ze školky, někdy jsem ji stihli, tak jsem se vezli domu ze školy.
A na nákupy také, tradičně v létě se cestou ze školky zastavila pro meloun, v týdnu pak vyrazili oba rodiče autem na velký nákup na náměstí do jediné samoobsluhy v městečku.

Manžel bydlel na fakt malé vísce, auto měli, ale téměř ho nepoužívali. Nákupy zvládli v pojízdné prodejně, až po revoluci začali jezdit do města do supermarketu. A do školy hodili pěšky, jezdili na kole či při nejhorším autobusem, ale autobusem pouze pár nejošklivějších týdnů v roce, je to hrozné spojení a velká časová prodleva před a po začátku školy.